Ján Amos Havelka se věnuje poradenství v oblasti nových investic, fúzí a akvizic ve vlastní firmě. Předtím pracoval pro několik nadnárodních firem, jistý čas vedl i českou agenturu pro podporu investic Czechinvest. FOTO: Juraj Kantorík
V čem se po krizi změnily požadavky zahraničních investorů na možné lokality?
Fenoménem posledního období je, že investoři ztratili zájem o výstavbu vlastních závodů, ale chtějí si je pronajmout. Nechtějí se zatěžovat všem kolem - od získání pozemku po péči o budovu. Více jdou do nájemních modelů, až potom se případně rozhodnou jít do nového. Výrobní firmy potřebují pracovat na svém byznysu, na výběr lokality a výstavbu závodu by si musely najmout externí firmu, všechno řídit. To je pro ně práce navíc. Krize je také naučila, že je lepší mít flexibilněji nastavenou firmu, než pevně postavenou. Když máte postavený barák, nesbalíte se tak rychle. Když jste v nájmu, umíte vysvětlit, že situace je špatná a potřebujete nižší nájem. Pronajímatel to většinou pochopí. Přizpůsobili se této situaci developeři?
Těžko mohou, protože i na Slovensku i v Česku jsou podporovány pouze investice, když si ta firma i závod postaví, ne když jde do pronájmu. Systém podpory developerské výstavby existoval ve Walesu a něco podobného je i v Polsku. Tato země se nyní stává velmi vážně zvažovaným kandidátem při investicích. Je v dobré situaci - prošla reformami, má velký trh, roste i v době krize.Jak vychází srovnání Česka a Slovenska mezi investory?
Ve prospěch Česka hraje to, že ze všech zemí střední Evropy má nejdelší hranici se západní Evropou, což výrazně usnadňuje logistiku. Pokud se dobudují dálnice, silniční síť bude také ideální. Česko i Slovensko mají tradici v průmyslu, Česko ovšem delší, pracovní sílu mají obě země na zhruba stejné úrovni. V čem Slovensko zaostává, je úroveň škol, nižší stupeň urbanizace, slabá dopravní infrastruktura v některých regionech. Slovensko kompenzuje své nedostatky tím, že má euro. Výkyvy české koruny jsou dramatickým handicapem, protože nikdo neumí říct, jaký bude kurz zítra, nebo o měsíc. Při jednáních s investory jde všechno fajn, dokud se nedostanete k výpočtem. Poté co? Jaký bude kurz, jaké budou náklady? Kdoví. Tento problém už Slovensko nemá.Jak investory ovlivňuje politické prostředí?
Politická stabilita je velmi důležitá. O Ficovi si můžeme myslet, co chceme. Když nastoupil, investoři se ho báli, to říkám zcela otevřeně. Ale dokázal namixovat ten koktejl úplně ideálně, zachoval většinu výhod Dzurindovy reformy a přitom si na tom ještě vybudoval popularitu. To byl v politice majsterštyk. Na Slovensku nejsou obavy, že by se měly vlády střídat a ekonomika by pro to měla upadat. To je případ Česka. Největším problémem je korupce v obou zemích.Když to vnímá už investor, tak je s žádostí o úplatky konfrontován již při vstupu - od koupě pozemku, vyřizování pobídek atd.
To je důvod, proč firmy nechtějí jít do vlastních projektů. Raději se schovají za developera, aby nebyly vystaveny situaci, že někdo bude od nich chtít obálku. Mám klienta, který je vystaven tlaku, který se blíží výpalníctví. Zaveden investor je konfrontován s tím, že sice před lety koupil od města pozemek převeden od pozemkového fondu zcela čistou cestou, jen nevěděl, že v pozemkovém fondu se před desítkami let převod toho pozemku úplně nedotáhl a má určité právní vady. Investor je nyní vystaven různým zákulisním tlakům pod výhrůžkou žalob, aby vyplatil značnou sumu za „odstranění“ této vady. Toto obrovsky podrývá image země.Do jaké míry se zahraniční firmy zajímají o vstup na český nebo slovenský trh formou koupě místní firmy?
V současnosti jsou to především rozvojové podnikatelské fondy, ale dá se očekávat i nástup supích fondů. Ty mají zájem levně koupit firmu a na části ji rozprodat dráž. My se zabýváme akvizicemi podniků, které jsou v úpadku nebo se k němu blíží. Na stolech bank se vrší nesplacené úvěry a bude jich jen přibývat, jak budou nuceny přiznávat ztráty z některých projektů. My se je snažíme dostat do takové formy, aby byli schopny získat úvěr od bank nebo našly nějakého finančního případně strategického investora.Jsou banky ochotny jít do financování podniku, když se ozdraví?
Banky jsou nyní v takovém sevření. Před krizí byla banka ochotna poskytnout na developerský projekt až 80 procent nákladů. Nyní zjišťuje, že i kdyby ho celý prodala, tak si nevykryje ani těch 80 procent, tedy chybí krytí a to se rovná ztrátě. Týmy, které úvěry poskytovaly, jsou nyní pod obrovským tlakem, doufají, že se situace zlepší, že se z toho ty podniky dostanou. Oddalují nezbytnou situaci, kdy budou muset přiznat, že je třeba vytvořit oprávky. Proto banky nepůjčují, všichni drží cash. Snaží se mít rezervu pro nejhorší případ. No a pak logicky narůstá nedůvěra při jednáních mezi bankami. Jdou do toho až v krajních případech, snaží se velmi netlačit, protože pokud by přišel konkurz, je po všem. To vedení mateřské banky nevysvětlíte.Které firmy krize zasáhla nejvíce, ale mají potenciál přežít?
Krize měla devastující účinek na celou řadu malých a středních firem, ale ukazuje se, že i 20 let po revoluci pokroku kapitalismu, tu máme podnikatele, kteří mají o tržní ekonomice velmi mlhavé představy. Především v průmyslu. Oni jsou vynikající technicky, ale o financování podniku, marketingu vědí buď velmi málo, nebo to podceňují.Jak prožili doposud?
Pokud ekonomika rostla, věděli to vždy překlenout tak, že přišla další práce a bylo jí více. Přitom měli velmi málo využité technologie, velmi špatně nastavené parametry hospodaření, nízkou produktivitu, mají špatně rozložené síly mezi vývojem a výrobou. Zažili jsme situaci, že neměli ani dobře ošetřené obchodní smlouvy, takže jim odběratel mohl objednávku náhle zrušit. Nevyužívali jiné bankovní nástroje, pouze úvěry.Mají i dodavatelé pro automobilový průmysl takové problémy?
Ne, jsou to spíše výjimky. Když vypukla krize a zasáhlo to zejména automobilový průmysl, mnozí se do toho obouvali a kritizovali příliš velkou orientaci tímto směrem nebo příliš vysoké pobídky, které se na etablování automotive vynaložily. Je však třeba říct, že to byly velké automobilky, které tvrdě tlačily na dodavatele, aby si dali do pořádku firmy, ať už technicky, finančně, personálně. Pokud jste se chtěli stát dodavatelem, museli jste se extra snažit, pracovat na sobě, získávat certifikáty, zlepšovat se. Ony nám tuto modernizaci průmyslu udělaly. Zdarma. Ať nás to stálo cokoliv, Volkswagen nebo jiná automobilka udělala obrovskou práci. Naučily je modernímu způsobu podnikání v moderním průmyslu, a to je drží nad vodou. Sektory, kde nejsou dominantní hráči, jsou na tom mnohem hůř.V automobilovém průmyslu se očekává vstup čínských firem na evropský trh. Jak by mohl změnit pravidla, která v automobilovém průmyslu platí?
Expanze čínských automobilek se bez Evropy neobejde. Budou sem muset přijít už jen kvůli srovnávání s nejvyspělejší konkurencí. Než se neprosadí na nejnáročnějších trzích jako Evropa, USA nejen cenou, ale i designem a kvalitou, budou stále mít takový ten glejt asijského auta. Projdou stejným přiblížením s místní kulturou, jako kdysi Japonci nebo Korejci. Když poprvé přišly do Evropy, také měly těžko srozumitelný design, nyní vyrábějí evropské auta. V přímé konfrontaci s evropskými automobilkami k tomu dospěly.Na druhé straně lze očekávat, že hotové auta sem nepůjdou - pravděpodobnější je, že auta se dovezou v rozebraných dílech a na Slovensku se budou kompletovat. To by byla tvrdá rána evropskému automobilovému průmyslu, protože pak by se na výrobě téměř nepodíleli dodavatelé komponentů. Velmi pravděpodobně to tak udělají. Pro ně to má význam nákladový - v Evropě by musely splňovat náročné normy týkající se bezpečnosti práce, práv zaměstnanců, životního prostředí. Přišly by tak o výhody, které v Číně mají.
Kdy by to mohlo nastat?
Netroufám si odhadnout, ale v například v stavebnictví již touto cestou jdou. Nabízejí výstavbu dálnic v Polsku. Ve veřejné soutěži nabízejí až o 30 procent nižší ceny než nejlevnější evropský konkurent. Dělají to tak, že na loď naloží materiál, lidi a stroje a nakupují jen minimálně. Pár odborníků z fachu, energie a vodu, nic víc. A jsou schopni to udělat mnohem levněji, možná ve stejné kvalitě. Každopádně to zkoušejí a budou v tom pokračovat i v jiných odvětvích.Autor: Juraj Kantorík
